Je však třeba si uvědomit jeden zásadní problém. V roce 1990 byla Česká republika jedním z největších znečišťovatelů na osobu a používaly se zastaralé a neúsporné technologie. Snížit emise proto nebyl až tak velký problém. Postupem času jsme se tedy dostali na podobnou úroveň emisí na osobu, jako je ve zbytku vyspělých zemí. Další snižování tedy bude značně obtížné a to je konec konců vidět i ze statistik. Ačkoli v porovnání s rokem 1990 jsou dnes emise mnohem nižší, od roku 2000 je rozdíl v podstatě nulový.
Závěr je tedy jasný – ač se podařilo emise skleníkových plynů v období 1990-2004 snížit o více než 25%, další snižování již bude mnohem obtížnější a pomalejší.
Emise skleníkových plynů pocházejí z různých zdrojů. Dělíme je na 6 kategorií:
• energetika
• průmyslové procesy
• používání rozpouštědel a jiných látek
• zemědělství
• odpady
• využívání krajiny a lesnictví (LULUCF)
Posledně jmenovaný sektor se ve statistikách používá na odečítání emisí CO2. To znamená, že od celkových emisí CO2 se odečte hodnota LULUCF – pomocí výsadby nových stromů apod. se snižuje celková koncentrace CO2 v ovzduší.
Na následujícím grafu jsou znázorněny emise skleníkových plynů v ČR podle sektorů, s LULUCF jako negativními hodnotami.
Co můžeme na grafu vidět? Z grafu zcela jasně vyplývá, že nejvíce emisí skleníkových plynů pochází z energetiky – kolem 80%. Dále je také jasně patrné, že podíl jednotlivých sektorů se příliš nemění.
Pro porovnání ještě emise CO2 zemí EU v letech 1990 a 1999:
Země | 1990 (mil t) | 1999 (mil t) |
Rakousko | 76.2 | 79.2 |
Belgie | 136.7 | 140.4 |
Dánsko | 70 | 73 |
Finsko | 77.1 | 76.2 |
Francie | 545.7 | 544.5 |
Německo | 1206.6 | 982.4 |
Řecko | 105.3 | 123.2 |
Irsko | 53.5 | 65.3 |
Itálie | 518.3 | 541.1 |
Lucembursko | 10.8 | 6.1 |
Nizozemsko | 215.8 | 230.1 |
Portugalsko | 64.6 | 79.3 |
Španělsko | 305.8 | 380.2 |
Švédsko | 69.5 | 70.7 |
Velká Británie | 741.9 | 637.9 |
Závěr
Co vyplývá z těchto statistik? Ačkoli se České republice podařilo za posledních 15 let snížit emise skleníkových plynů o více než čtvrtinu, k této změně přispěla značná technologická zaostalost. Další snižování emisí již bude mnohem náročnější. Dnešní emise skleníkových plynů na osobu se pohybují kolem 14 tun, což je více než 4x více než by bylo zapotřebí pro zachování globálního klimatu. Pro další snižování emisí je nutná pomoc každého z nás a projevení zájmu o životní prostředí a právě náš zájem a odhodlání bude mít nakonec i vliv na vlády a firmy při plánování do budoucna.